O budově hlavního nádraží…

Budova, kterou jen proběhneme, když spěcháme na brzy odjíždějící vlak. Řeč je o odbavovací hale prostějovského nádraží. Ti, kteří nemají elektronickou jízdenku, se ještě rychle zastaví u prodejny jízdenek a pokračují buď do středu haly, kde mají sraz s příteli, nebo se jen v rychlosti ohlédnou na obrovské nástěnné hodiny z padesátých let minulého století a utíkají na nástupiště. Prostějovské hlavní nádraží však má co nabídnout. Zajímavá historie a architektonická hodnota této stavby stojí určitě za poznání nejednoho Prostějovana.

Vypravit se sem v klidu, aniž bych kamkoliv jel, byl můj úkol, který mi naskytl naprosto odlišný pohled na tuto monumentální povalečnou budovu.

Historie železnice Prostějovska

Prostějov, prosperující město na obchodní stezce mezi Olomoucí a Brnem se dočkalo připojení k železnici v roce 1869. Jednalo se tehdy o privilegium, stanice sice neleží na hlavní tepně, která nyní vede z Brna do Olomouce přes Přerov, nýbrž se jedná pouze o odbočku trati v Nezamyslicích. Hlavní nádraží vzniklo jako součástí budování Ferdinandovy Moravsko-slezské severní dráhy. Císařova železnice, která měla ulevit zbídačenému moravskému venkovu vedla z Brna do Nezamyslic, dále přes Olomouc až do Šternberka. Na výstavbě dráhy se podíleli mimo místní obyvatele i dělníci z Itálie. V červenci roku 1869 na spodní stavbě pracovalo 2100 kopáčů a 320 koní, 120 zedníků, 50 kameníků a 30 tesařů. Koleje pokládalo 150 kladečů. Na výstavbě stanic, hlásek, strážních domků a skladišť pracovalo 450 zedníků, 30 kameníků, 60 tesařů a 600 dalších dělníků. V regionu Haná se v tu dobu jednalo o největší a revoluční stavbu, která chudým rolníkům pomohla nastartovat sociální i hospodářský rozvoj.

V Prostějově nalezneme ještě dvě místní nádraží. Zastávka Vrahovice z roku 1946 leží na již avizované Moravskoslezské severní dráze, vedoucí do Olomouce. Její význam je minoritní. Druhé místní nádraží, nesoucí oficiálně název “místní“, leží v severní části Prostějova. Je důkazem rozvoje Prostějova směrem z centra do nových suburbií, ve kterých se v procesu gentrifikace nastěhovala vyšší střední třída. Potřeba vybudovat druhé nádraží se přetavila v realitu v roce 1912. Nádraží sloužilo jako ústřední stanice Moravské západní dráhy. Dráhy, která měla revoluční potenciál, k jehož naplnění nedošlo. Spojit Hanou s Čechami, tedy Prostějov s Českou Třebovou. Tomáš Baťa měl ještě ambicióznější plány. Propojit Prahu a Košice právě pomocí Moravské západní dráhy. Projekt se neuskutečnil kvůli nevyhovujícímu sklonu trati u obce Chornice, což je také nejzazší stanice, kam se po této trati dostanete z Prostějova. Nyní má trať pouze regionální význam.

Historická železniční mapa
Zdroj

Tři nádraží, dvě dráhy a dlouhá historie formuje reálný obraz dnešní železniční infrastruktury Prostějova.

Budova hlavního nádraží

Počátky hlavního nádraží

Prvním vlakem, který přijel do této nové stanice byl osobní vlak a stalo se tak 1. července 1870. Nádraží mělo původně stát na ulici Trávnická, od čehož bylo nakonec upuštěno a nádraží bylo vybudováno na Janáčkově ulici, kolmé k příjezdové cestě, spojující nádraží s centrem. Původně čítalo celkem pět kolejí, jejichž počet byl v průběhu času navýšen na dnešních sedm. Mezi kolejemi je celkem pět nástupišť. Navyšování počtu kolejí a připojování vleček jde ruku v ruce se skutečností ekonomického vzestupu první republiky. V Prostějově vznikaly továrny již ke konci 19. století a první připojená vlečka vedla do První rolnické sladovny v roce 1869, kterou v roce 1889 následovala strojírna F. a J. Kovářík a firma Wichterle (v roce 1918 se oba podniky spojily pod známým názvem Wikov). Již v 20. století následoval Lihovar Haná (v Prostějově je jedna z nejstarších evropských palíren) a Uhelné sklady. Tato rozšíření přinesla výstavbu dvou skladištních hal, výtopny pro jednu lokomotivu, vodárnu, stavědlo a budovu pošty. Byly tady i točny pro lokomotivy.

Historická budova hlavního nádraží.
Zdroj

Na fotce můžeme vidět přijímací budovu nádraží, která by dnes bezesporu soutěžila v anketách o nejhezčí nádražní budovu roku. Osud ji však nebyl nakloněn. V době druhé světové války Prostějovem projížděly vojenské vlaky a osobní doprava byla omezena. Poslední válečné dny se stal i Prostějov cílem bombardování. Na přelomu dubna a května roku 1945 dopadlo několik bomb i okolo místního i severního (dnes hlavního) nádraží. Budovu silně poničil výbuch muničního vozu. Po druhé světové válce bylo rozhodnuto, že bude vybudováno nové nádraží na stejném místě. K užívání bylo předáno v roce 1952. V tu dobu zde ústily vlečky jiných podniků než před druhou světovou válkou: Agrostroj, Benzina, OP Prostějov, Železárny, Jednota, Olomoucké uhelné sklady a Moravské sladovny.

Prostor před nádražím dnes slouží jako zastávka MHD a do budoucna se plánuje nádraží zrekonstruovat s důrazem na bezpečnost provozu. Nádraží totiž nemá podchod ani moderní nástupiště.

Nádraží po obnově

Po konci války se roku 1947 začalo projektovat nové nádraží. Na identickém místě, avšak diametrálně odlišné. Práce skončily v roce 1952, rok před smrtí Stalina. Na fotografiích níže můžeme vidět letecký snímek, nejdříve z roku 1938 a následně z roku 1953. Zajímavostí fotografií je přítomnost fotbalového hřiště v levém horním rohu levé fotografie a jeho postupné mizení na pravé fotografii. Stadion patřil klubu SK Sparta Prostějov, později SK Agrostroj Prostějov. Název Agrostroj souvisí s velkým průmyslovým areálem Agrostroj, jenž je naproti stadionu přes silnici. Stadion musel ustoupit výstavbě autobusového nádraží. Nové vlakové nádraží se řadí mezi nejmonumentálnější povalečné stavby v Prostějově. Komplex nádraží se skládá z několika propojených budov. Ze třech hlavních celků je nejvýznamnější odbavovací hala uprostřed, která je typická svým vysokým stropem. Její interiér však působí prázdně. Do odbavovací haly vede krátké schodiště, ke kterému se dostaneme po zastřešeném chodníku s lavičkami. Tento zastřešený prostor slouží zejména jako čekárna pro cestující autobusem nebo později i městskou hromadnou dopravou. Před hlavním nádražím totiž sídlí autobusové nádraží, jak můžeme vidět na fotografiích. Na kterých můžeme vidět i dva autobusy (horní snímek). Jedná se o model Škoda 706 RO (vlevo a pravděpodobně i vpravo), vyráběný mezi roky 1947–1958. Tento autobus byl evergreenem každého československého nádraží do výroby jeho následovníka. Tím je nejlegendárnější československý autobus Škoda 706 RTO, autobus, který veřejnost ohromil na bruselském Expu 1958. Světu byla představena jeho luxusní verze, která sloužila pouze pro Expo. Škoda 706 RTO, kterou se svezli běžní smrtelníci již takovým luxusem neopanovala.

Letecký snímek z roku 1938 a 1953.
Zdroj

Funkcionalismus v 30. a 50. letech

Revoluční proud v architektuře, který má reálné kořeny ve 20. letech 20. století a je de facto kolébkou moderní architektury se nazývá funkcionalismus. Jeho stavbám je vytýkána absence duše, lidé si jej často spojují se socialismem a budují vůči němu averzi. Typické znaky funkcionalismu jsou ostré geometrické rysy, železobetonová skeletová konstrukce s volnou dispozicí, rovná či šikmá střecha a použití nový materiálů (šamotové cihly, beton a železo). Odprošťuje od zdobených ornamentů, přehnané estetiky a vytváří tlustou čáru za tím, co pohledem oka označujeme jako starý (historický) dům a co jako novou zástavbu.

„Forma následuje funkci.“ Tato první definice funkcionalismu pochází z úst Louise Sullivana z roku 1893. Funkci si můžeme vyložit více způsoby. Sloh byl hojně užíván při výstavbě veřejných budov. Snad v každém českém městě jedna stojí, ať je to kino nebo i obyčejná jednota. Funkcí je však i bydlení, a tak jsme svědky bytové výstavby i výstavby v podobě rodinných domů v duchu funkcionalismu. Ať už to jsou slavné Baťovy domky nebo žabovřeská Kolonie Nový dům od slavného funkcionalistického architekta Bohuslava Fuchse.

Kolonie Nový dům Žabovřesky.
Zdroj

Prostějov se pyšní hned několika funkcionalistickými stavbami. V dokumentu Šumná města se Prostějov pochlubil několika funkcionalistickými vilami z 30. let. Vila Eveliny Fleischerové, Rodinný dům Karla Melhuby, Vila Jana a Anastázie Neherových a Multifunkční nájemní vila na Arbesově náměstí. Je zřejmé, že v kapitalistickém prostředí první republiky se stavěly převážně soukromé stavby bohatých průmyslníků a jiných. Za povšimnutí také stojí bytový dům v blízkosti hlavního nádraží. Architekt Antonín Navrátil má na svědomí většinu funkcionalistických skvostů Prostějova. Byl oblíbený u továrníka Jana Nehery, který dal základy oděvnímu průmyslu v Prostějově. Postavil mu již zmiňovanou Neherovu vilu, průmyslový dům DONA, ozdravný tábor v Oklucích a právě bytový dům pro Neherovy zaměstnance na Janáčkově ulici. Čtyřpodlažní objekt zaujme harmonicky řešeným průčelím, rytmizovaným střídáním plných stěn s pásovými okny a červeným keramickým obkladem s vertikálními pásy lodžií. Komplex měl být větší, nakonec vyrostly pouze tyto dva bytové domy. Do Navrátilova obrovského přínosu městu musíme připočíst i výstavbu severozápadní bytové čtvrti.

Neherův bytový komplex.
Zdroj

Antonín Navrátil tvořil nepřetržitě do konce druhé světové války, kdy další projekty zmrazila špatná finanční situace. Tehdy pracoval pouze na menších projektech. V Prostějově poté již nepůsobí, skládá funkci a v Prostějově pouze bydlí.

Po čas dramatických let první poloviny 20. století se proměnila i podoba funkcionalismu. Plánované hospodářství a nemožnost soukromého vlastnictví zapříčinila, že se staví víceméně jen veřejné budovy. Například nové hlavní nádraží. Naproti bytovému domu Neherových zaměstnanců se v kontrastu deseti let tyčí monumentální nádražní komplex. Jako hlavní odlišnost bych zde uvedl rozdílné finanční možnosti dob. Budování socialismu ze státní kasy si žádalo vždy nejlevnější varianty z hlediska materiálů i práce. I tak je třeba vyseknout poklonu Jaroslavu Otrubovi za jeho návrh. Budova je oproti prvorepublikovému domu chudší na architektonické prvky. Působí jednoduše, jednotvárně a na první pohled člověk zaznamená přítomnost pouze dvou materiálů. V tu dobu se i pomalu plánovala stavba obřího komplexu OP Prostějov, který zaměstnával téměř celý okres.

Estetika budovy – exteriér

Od vlakového přejezdu až po poslední budovu nákladního nádraží se rozprostírá zástavba s nádechem socialistického realismu, ten na jinak funkcionalistické budově reprezentuje socha Alegorie míru. Mimo nádraží je zde i dlouhý bytový dům určený pro dělníky. V pásu budov, pro které je typická cihlová podezdívka, se nachází i zdravotnické středisko, budova pošty a další byty. Samotné nádraží je tvořeno třemi propojenými částmi. První, třípodlažní budova, slouží Policii ČR. Její administrativní funkcí je dohlížet na bezpečnosti. S odbavovací halou ji spojuje dvoupodlažní krček, který je rovnoběžný se zastřešenou čekárnou autobusového nádraží. Zde byly umístěny kanceláře, ordinace lékařů a také celnice.  Před odbavovací halou se nachází vchod, který dříve sloužil jako herna, nyní je prostor prázdný. Všechny vstupy od odbavovací haly jsou na platformách, ke kterým vede krátké schodiště. Boční vchod s jednokřídlovými dveřmi vedle vstupu do bývalé herny slouží zejména handicapovaným, což dokazuje rampa. Hlavní vchod nyní čítá dvoje dvoukřídlové dveře. Cestujícím, kteří tímto vchod vyjdou z budovy se naskytuje pohled do přímé ulice, spojující nádraží s centrem města. Odbavovací halou můžeme projít do poslední části celku. Vždy zde působila nádražní restaurace nebo hospoda. Nad podnikem se nachází dvě hotelová podlaží, která nyní slouží jako byty. Stejně jako každé nádraží, i to prostějovské nabízelo prostory pro malé podniky. Sídlil zde lazebník, hotel, holič, potraviny, tabák nebo knihkupectví. Nádražní komplex je projektem z dílny Jakuba Otruby, architekta, urbanisty, malíře a designera. Ten se vědomě inspiroval Neherovým bytovým domem, jenž leží na druhé straně silnice. Funkcionalistická stavba lahodí pouze určitému spektru kolemjdoucích, cestujících nebo obdivovatelů architektury. Majoritní odbavovací hale vévodí zejména cihlové obložení v horní část budovy. Tímto prvkem se stavba řadí mezí budovy s nádechem industrialismu jako jsou Baťovy továrny nebo elektrárna Battersea. Je možné, že se autor inspiroval architekturou 30. let. Podobné nádraží najdeme i v blízké Olomouci nebo v Pardubicích. Pokud pohlédneme na detaily exteriéru, můžeme si všimnout luxferů, vyskládaných místo dlažby u bočního vchodu do odbavovací haly, které zakrývají otvor po žlábku na dešťovku. Oko sochaře potěší plastika Alegorie míru od olomouckého akademického sochaře Vladimíra Navrátila. Dílo, umístěné na cihelné obložce haly, zobrazuje ženu s holubem v hrsti, která je unášena okřídleným kolem.

Pohled na bývalý hotel ze strany nástupiště

Vladimír Navrátil 1907–1975

Byl až do své smrti nejvýraznější sochařem Olomouce i celého kraje. Jeho sochy, ať už komorní nebo monumentální, byly realizovány v bronzu, ale i v kameni. Jedním z jeho učitelů byl legendární reprodukční sochař Karel Jozef. Působil na pražské Akademii, kde na Letné vytvořil sousoší Chudý oběd. Dílo patří k projevům sociálního umění, uznávaného v meziválečném období.

Vladimír Navrátil
Zdroj
Alegorie míru

Jaroslav Otruba 1916–2007

Proslulý architekt, tvořící v nelehké době. Režimy omezován si zachoval demokratické smýšlení. Je autorem proslulého dutého a vypuklého designu pražského metra. Mimo to navrhl vítěznou podobu Vřídelní kolonády v Karlových Varech nebo administrativní budovy v Praze. 

Jakub Otruba
Zdroj
Známý design pražského metra.
Zdroj

Estetika budovy – exteriér

Budova administrativy s krčkem a železobetonovým přístřeškem vytváří obdélníkové atrium. Prostor je aktuálně porostlý trávou. Není tu však jen tak. Původní plány nádraží počítaly, že právě zde bude vchod do podchodu, který cestující bezpečně přivede až na nástupiště. Finanční situace však tento plán pohřbila a na podchod se bude čekat zřejmě až do dne, kdy se na nástupišti stane neštěstí.

Travnaté atrium, místo pro budoucí podchod
Bývalý hotel
Detail obkladu na nástupišti

Pokud se detailně podíváme na fasádu budovy, je provedena šamotovým obkladem. Obklady, kamenné zdi a ploché střechy byly pro pozdnější funkcionalistické stavby typické. První a druhá fotka v horní řadě patří nynějšímu pohledu na hotel. Nyní jsou prostory prázdné nebo slouží jako byty či kanceláře.

Šamotový obklad

Sloupy před vstupem do restaurace vytváří iluzi lehkosti celé budovy. Jejich přítomnost dovoluje vytvořit dostatečně velké závětří pro kuřáky a vytváří clonu proti počasí. Osud hospodám na prostějovském nádraží v posledních letech nepřeje. Buď se jednalo o podnik nevalné pověsti, nebo je decimuje koronavirová krize.

Estetika budovy – okolí budovy

V okolí budovy hlavního nádraží se nachází nebo nacházelo spousta zajímavých detailu, doplňků nebo konstrukcí, které se v průběhu čas u měnily.

Altánek před nádražím

Na první fotografii se nachází žlutý altánek. Poskytoval zastřešení cestujícím a turistům. Obdélníkové průzory byly ještě donedávna vyplněny mapami Prostějovska nebo jízdními řády autobusů i vlaků. Jeho žlutý nátěr postupem času slézá a naznačuje, že se nejedná o jeho původní barvu. Provedení střechy je bezesporu jeho estetické plus. Zubatá konstrukce z trubek a zakalené průzory dělají z obyčejného altánku pozoruhodnou ozdobu. Otázkou je, z jakého roku pochází. Dle prostějovských pamětníků pochází z přelomu 80. a 90. let. Jeho odlehčená konstrukce a „postmoderní“ vize jej totiž řadí do let osmdesátých.

Vedle vstupu do pošty je na cihelné podezdívce vyobrazen československý státní znak.

Nástupiště zdobí čtyři kamenné desky, připomínající historické milníky prostějovského nádraží. Překvapivá je absence památek na původní, válkou zničené, nádraží. To je vydlážděno a železobetonový přístřešek drží sloupořadí po celé délce nástupiště.

Donedávna zdobila prostor před nádražím i historická lokomotiva z roku 1889. Svého druhu jediná, zde působí od roku 1980. Po útocích vandalů se v roce 2017 přestěhovala do muzea v Rakovníku.

Estetika budovy – interiér

Vzdušná, prostorná, vysoká, monumentální, prázdná, zbytečná, krásná, umělecká, ale i ošklivá. Všechny tyto přívlastky by se daly umístit před označení odbavovací haly prostějovského nádraží. Člověk, který zde pouze projde ke kolejišti, nemá šanci spatřit, kde se to vlastně nachází. Pro ty, kteří se tu s zakloněnou hlavou procházejí a vzhlíží na propracovaný strop, je prostějovské nádraží bezesporu oku lahodící. Popis interiéru od shora dolů započíná tyrkysovým stropem. Pravidelně jsou v něm uspořádány zdroje osvětlení a vzduchotechnika. Východní strana směrem do kolejiště přechází do denních světlíků, které jsou vyplněny luxfery. V rohu budovy si můžeme všinout kontrastu hned tří barev, které se do prostředí skvěle hodí.  Stěna poté volně přechází v béžovou omítku. Dominantou severní strany jsou velké nástěnné hodiny na cihlově červené omítce.

Působivý strop odbavovací haly
Kontrast tří barev

Jižní strana, jejíž světlíky jsou i majoritním zdrojem světla není nijak zdobená, má stejnou barvu jako strana severní. V její spodní části se nachází průchod do prostoru restaurace a společenské místnosti, ve které se konají společenské události. V pohledu nám brání stavba, pronajatá levným knihám. Tento objekt nijak nepřispívá estetické hodnotě nádraží a spíše je vlaštovkou moci kapitalismu. Dále levné knihy zakryla pásová okna (typické funkcionalistické), která můžeme vidět na historické fotografii interiéru na předchozím snímku. Západní a východní strana udávají šířku celého prostoru. Hlavní vchod ze západu je přímkou propojen s východním východem na nástupiště, vedle kterého je čekárna. Odbavovací hala obsahuje mimo levné knihy i trafiku, pekařství a dříve taky holičství nebo fast food. České dráhy si zde vybudovaly své informační centrum, rovněž na nástupišti sídli i pobočka ČD Cargo. Na západní straně jsou veřejné toalety a bankomat. V rohu pod hodinami jsou jízdní řády a automat. Prodejny jízdenek, mezinárodních i vnitrostátních jsou zprostředkovány dvěma okénky vedle informačního centra ČD. To je aktuální dispozice. Pokud se podíváme na zem, zjistíme že kráčíme po vzorové keramické dlažbě.

Hodiny na severní straně
Luxfery

Metamorfózy odbavovací haly

Dispozice odbavovací haly se vícekrát proměnila. Na původní černobílé fotografii vidíme spoustu rozdílů s dnešní podobou. Podlaha má jiný vzor. Místo levných knih se zde cestující mohli posadit na lavičky a vychutnat si pohled z oken před nádraží. Jízdenky se prodávaly v okénku vestavěném v dnešní čekárně. Majestátní hodiny jsou stále na stejném místě, avšak ze stěny zmizely čtyři předělové prvky. K rekonstrukcím došlo v roce 1954, kdy se upravovaly hygienická zařízení a inženýrské sítě. Nynější podoba je výsledkem rekonstrukce provedení mezi roky 2004–2005. V blízké budoucnosti se můžeme těšit na podchod a nová nástupiště.

Nynější podoba interieru

Autor článku je rovněž studentem oboru Environmentálně vyspělé budovy Stavební fakulty VUT v Brně.

Zdroje:

https://www.google.cz/maps/@49.4735472,17.1283515,20z
https://www.archiweb.cz/antonin-navratil
https://www.vutbr.cz/vutium/spisy?action=ukazka&id=334&publikace_id=13667
http://www.zdeneksmida.cz/moravska-zapadni-draha/stanice/prostejov-hlavni-nadrazi.html
http://www.slavnevily.cz/stavby-/-unesco/stavby-prostejov/hlavni-nadrazi
https://www.hanapv.cz/clanky/z-historie-klubu/z-historie-domovskeho-stadionu-hane-prostejov-.html
https://institutcl.cz/blog/2020/01/17/navratil/
http://www.revuekamen.cz/mozaika%202-07.htm
https://www.tvarchitect.com/clanek/jaroslav-otruba-architektem-v-nelehkych-dobach-a-spolutvurce-prazskeho-metra/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Otruba#/media/Soubor:Muzeum_Prague_Metro.jpg
https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/70417/Cenek_Muzik_text.pdf?sequence=1&isAllowed=y
https://www.cka.cz/cs/svet-architektury/seznam-architektu/ing-arch-obenaus-milan/hlavni-nadrazi-prostejov-2013-rekonstrukce
https://sochyamesta.cz/zaznam/21189
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prost%C4%9Bjov_hlavn%C3%AD_n%C3%A1dra%C5%BE%C3%AD
https://geography.upol.cz/soubory/studium/bp/2010-rg/2010_Polednicek.pdf
https://www.cd.cz/stanice/5435705
https://prostejovsky.denik.cz/zpravy_region/lokomotiva-je-pryc-symbol-prostejovskeho-nadrazi-odstehovali-20171114.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Funkcionalismus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Otruba