Baví mě ovlivňovat veřejnou diskuzi, říká prostějovský aktivista Čech

Čech se díky aktivismu stal častým hostem rozhovorů a konferencí, které se týkají žurnalistiky, politiky nebo korupce. Foto: Archiv Jakuba Čecha

O veřejné dění na Prostějovsku se zajímá od malička a svůj první novinový článek napsal už v osmi letech. Student Jakub Čech od té doby ušel dlouhou cestu. Z malého kluka se zelenýma očima a s rozcuchanými vlasy se stal známý aktivista. Jeho jméno se dokonce objevilo v nedávno zveřejněném deníku poslance Jaroslava Faltýnka (ANO).

Čech od roku 2016 upozorňuje na přinejmenším pochybný způsob sponzorování prostějovského Národního sportovního centra. Faltýnek v té době usiloval o poskytnutí státní dotace pro tento projekt. Čechovu kritiku v deníčku okomentoval jako „šikanu města a kraje“. Tuto poznámku doplnil o slova „ať není průser“. Aktivistovi to udělalo radost. „Je to pocta, že jsem se v jeho deníku octl s takto negativním vyzněním,“ usmívá se Čech.

Známým se přitom stal spíše náhodou. V patnácti letech požádal prostějovský magistrát v souladu se „stošestkou“, tedy zákonem o svobodném přístupu k informacím, o právní analýzu a důvodovou zprávu k usnesení rady města. Úřad jeho žádost zamítl a argumentoval tím, že není plnoletý.

„Neplánoval jsem tento případ medializovat, vlastně mě ani nenapadlo, že by to mohlo být pro média zajímavé. Já jsem pouze konzultoval další právní kroky s neziskovkou Otevřená společnost. Ta se rozhodla napsat o této kauze článek, kterého se potom chytla celostátní média,“ vysvětluje student. Když ho pak novináři začali zvát na rozhovory, vnímal to jako prostředek zviditelnění různých kauz, o kterých by se jinak vůbec nemluvilo.

Na aktivismu ho baví možnost ovlivňovat veřejnou diskuzi a aspoň částečně napravovat různé problémy. „V posledních dvou letech jsem se ale spíš snažil, abych tolik vidět nebyl. Když je člověk moc výrazný, přináší to s sebou výhody i nevýhody. A i když si myslím, že výhody převažují, chci si odpočinout od těch nevýhod.

Foto: Archiv Jakuba Čecha

Čech postupně uvažoval o studiu žurnalistiky a politologie. Novinářskou profesi prozatím zavrhl, protože by ho moc svazovala. „Často jsem narazil na nějakou nezákonnost, ale abych o ní jako novinář mohl psát, muselo se nezávisle na mně v té věci něco stát. Pokud bych se ve věci angažoval a pak o ní psal, porušil bych tím novinářskou etiku,“ říká aktivista. Místo toho raději podněty na úřady podává sám a na kauzy pak upozorní novináře.

Politika ho dlouho bavila, ale postupně se jeho zájem začal stáčet k právům. „V politice si zastupitelstvo něco odhlasuje a platí to prostě proto, že si to odhlasovalo. Úřady ale musí vždy prokázat, že postupují v souladu se zákonem a svůj postup musí odůvodnit,“ osvětluje svůj zájem o právní aspekt věcí Čech.

Soudy ho fascinují i z jiného důvodu. „Jde s nadsázkou o divadelní představení. Soudci chodí v talárech, celý soud se nese ve slavnostním, skoro až rituálním duchu. Majestátní soudní budovy mají v lidech vyvolávat respekt, snad i nervozitu.

V současnosti je Čech ve třetím ročníku práv na Karlově univerzitě. Jeho zájem o tento obor z velké části probudily také soudní spory, ve kterých figuroval. Těch byla zhruba desítka a ve všech zvítězil. „Původně jsem si myslel, že jsou práva strašně těžká, ale když jsem začal chodit po soudech, zjistil jsem, že to tak není,“ svěřuje se Čech. V šestnácti letech si nechal soudem přiznat svéprávnost, aby všechny žaloby byly mířeny na něj a ne na jeho rodiče.

Foto: Archiv Jakuba Čecha

Ve třech případech mladý aktivista dokonce zastupoval vydavatele novin před soudem. Hanácký večerník byl několikrát zažalovaný právě kvůli Čechovým článkům. „Ty kauzy jsem znal nejlíp. Kdybychom je předali advokátovi, bude tři hodiny studovat jen spisy a podklady mých článků a mnoho dalších hodin pak připravovat podání na soudy. Vydavatel navíc neměl moc peněz. Z těchto důvodů jsem ho bezplatně zastupoval sám.“

Jeho práce se sestávala z psaní odpovědí na předžalobní výzvy a prokazování pravdivosti tvrzení, která se objevila v jeho článcích a která považoval žalobce za lživá. „Když po mně třeba jednou chtěli, ať prokážu, že jeden úředník porušuje zákony, vypsal jsem jim osmatřicet porušení zákona, kterých se za poslední roky dopustil. Byly z toho tři strany soupisu těchto skutků a další desítky stran příloh, které tato porušení dokazovaly.“

Všechny spory s Hanáckým večerníkem nakonec skončily zpětvzetím žaloby . Jeden z nich ale dospěl až k ústnímu jednání v soudní síni a Čech stanul proti advokátovi. „Byl jsem ve stresu, ale rozhodně jsem se nebál, že bychom to měli prohrát,“ svěřuje se student tehdy ještě Obchodní akademie v Prostějově. Soudkyně nakonec oběma stranám doporučila uzavření vzájemné dohody, k čemuž záhy došlo.

I po všech sporech ale Čech se vstupem do tradičních právnických profesí váhá. „Nevím, jestli bych chtěl dělat soudce, advokáta nebo státního zástupce. Lákalo by mě to, ale člověk se tím uváže v podstatě na celý profesní život,“ konstatuje aktivista. Nejvíce by ho bavila práce ve státní správě, kde by mohl reálně ovlivňovat a řešit různé problémy.

Foto: Archiv Jakuba Čecha

Poslední dva roky pracuje Čech při studiu v právní praxi v Kanceláři finančního arbitra. Jde o státní orgán, který řeší spory spotřebitelů na finančním trhu, například spory s bankami. Od tohoto měsíce ale v Kanceláři končí a nastupuje jako asistent nově zvolené poslankyně Hany Naiclerové (STAN) do Poslanecké sněmovny.

„Už mnohokrát jsme spolupracovali na různých kauzách, ona jako prostějovská opoziční zastupitelka a já jako aktivista. Ve Sněmovně jí budu pomáhat s různými právními, marketingovými i organizačními věcmi. Moc se těším, bude to zajímavá a unikátní zkušenost.“